Balzám na suché a popraskané rty Neutrogena

14. února 2015 v 18:07 | Kukka |  Recenze (kosmetických) produktů
Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o mé zkušenosti s balzámem na suché a popraskané rty od Neutrogeny s SPF 4.
Před týdnem jsem si chtěla na lyžák koupit nějaký opravdu účinný balzám na rty, jelikož na horách se rty rozpraskají jako nica tak jsem zašla do drogérie a zastavila jsem se u balzámů. Jak jistě všichni víte, přípravků na rty je celá řada a proto je celkem těžké si vybrat. Regály byly zaplněny zejména produkty od značky Labello, které mám již vyzkoušené a proto vím, že tónovací Labella by nesplnila má očekávání. Rty bych měla nehydratované a rozpraskané, což by byl pravý opak toho, co jsem chtěla. Pak mě padl zrak na nudný, bílý balzám od Neutrogeny a mě napadlo, že je to norská značka a tudíž by tento produkt měl být účinný a mohl by udržet mé rty krásně hebké a hydratované i v drsných horských podmínkách. Začala jsem ho tedy zkoumat a přesvědčil mě. Vypadá vskutku velmi obyčejně, je bezbarvý a SPF má pouze 4, to mi ale nějak nevadí. Spíše než ochrana před sluncem mě zajímá hydratace mých rtů, a to se tomuto balzámu vede skvěle! Obyčejně balzámy vydrží na rtech max. 2 hodiny a já si troufám tvrdit, že u tohoto produktu je tato doba o něco delší, řekla bych že až 4 hodiny. Dokonce i když se napijete nebo něco sníte Vám balzám na rtech vydrží. Tento produkt jsem testovala ve vysokohorských podmínkách, takže si můžete být jisti jeho účinností. Neutrogena skutečně nezklamala-spíše naopak-příjemně překvapila. V jednom balení najdete 4,8g tohoto balzámu za přijatelnou cenu cca 65 Kč. Labello bylo s porovnáním s Neutrogenou o 1 Kč dražší. Za 1 týden užívání na horách jsem vypotřebovala jen malé množství. Vřele doporučuji přibalit na hory nebo i na běžné užívání-rty hydratuje skutečně na výbornou. Abych to shrnula, dávám tomuto produktu 5 hvězd! :) ;)
 

Že by nové hobby na obzoru? Aneb jezdectví mě dostalo!

29. prosince 2014 v 22:47 | Kukka |  Ostatní :)
Dnes jsem bylo asi po páté v životě jezdit na koních. A úplně mě to chytlo. Začalo to úplně nevinně, a sice v létě. Táta mi nabídl, jestli se nechci jet podívat ke koním. Tam jsem sebrala odvahu a poprvé nasedla do sedla. A musím Vám říct... Nádhera! Úžasnost! Vrchol blaha! Zkrátka když jezdíte na koni, tak je to pocit, který chcete zažívat znovu a znovu (pokud tedy nejezdíte na nějakém nezkrotném Juráškovi! ;). Úplně zapomenete na starosti všedního dne a je to tedy skvělý relax-obvzláště pokud jste, jak se říká lidově, s nervama hin. Všem vřele doporučuji! Není to však koníček a sport jako každý jiný. Nese sebou jistá rizika. Mimo jiné i riziko úrazu (někdy i s nehezkými následky) či dokonce smrti. Navíc je kůň nevyzpytatelné zvíře a nikdy nevíte, co ho napadne, do hlavy mu nevidíte. Také se snadno a rychle splaší. Další otázkou jsou finance. Kůň není levná záležitost. To tedy vůbec ne. I když ho nevlastníte (a tudíž nemusíte řešit žrádlo, ustájení, veterináře a podobné nepříjemnosti) a pouze si koníka jenom na každou jízdu vypůjčíte, bude Vás to stát majlant. Stejně jako mého otce. Už si ale na podobné pálky celkem zvykl (no uvažte, zbrusu nový iPhone 5c není vskutku nejlevnější záležitost). Poté je tu také trenér, tedy člověk, který Vám dá minimálně základy (jinak jste nahraní)-také to není zdarma. A konečně je tu na řadě jezdecká výbavička. Jsem si zcela jistá, že byste mohli někde sehnat celkouvou výbavu pod 5000 Kč, nejsem si ale už tak jistá kvalitou a zejména komfortem a bezpečností jezdeckých potřeb, které byste si nakoupili. Mě tedy tato výbavička stála tedy o něco víc. Ale nelituji této koupě. Chci jezdit na koni a doufám, že mi toto nadšení dlouho vydrží. :) ;)
A teď, když jsem Vás nejdříve na tento úžasný sport navnadila a poté ho zase trochu pomluvila, jaký na něj máte názor Vy? :)

První rozebraná báseň

24. října 2014 v 17:41 | Kukka |  Ostatní :)
Uf! Tak to mám za sebou! Myslím, že z nadpisu je patrné, co tím myslím. Dnes jsem kvůli této hovadině (omlouvám se všem těm, které rozebírání básní baví) nešla do školy, jelikož se měla dneska odevzdávat a já ji neměla ani zdaleka hotovou. Proto jsem si dala tzv "studijní volno". Sice jsem vstávala kolem jedenácté, ale jinak to byla celkem fuška. Naštěstí to mám už za sebou! A proč to tak prožívám? Odpověď je nasnadě-byl to můj první pořádný rozbor básně se vším všudy, jako k maturitě! Pocit euforie se už pomalu dostavuje! Mimochodem, také Vás pohled na věčně naštvané a otrávené lidi nabudí netušenou enrgií?! Já vím, mnozí by mohli říci, že se raduji z cizího neštěstí(což vskutku není pěkná vlastnost), ale musíte si uvědomit, že mě povzbudí, když se podívám na naštvaného člověka, a ne na smutného. To je pak něco jiného, jelikož smutný člověk ve mě vyvolá nepříjemné pocity a hned s těmito lidmi soucítím. S naštvanými ale nemám slitování a vždy si pomyslím, že jsou úplně hloupí, když si vztekem a nevraždivostí ztrpčují život. Nad touto lidskou omezeností se vždy musím pousmát a hned je můj den krásnější! Jak to máte Vy?
 


Má smysl něco plánovat?

6. října 2014 v 19:54 | Kukka |  Témata týdne
Má smysl si vůbec něco plánovat, když vždy může dojít k nějakému něčekanému zvratu, který úplně změní situaci a Vaše plány jsou tím pádem již nerealizovatelné?
Má i nemá. Já jsem sice takový ten plánovací typ člověka, který si je schopen rozvrhnout den minutu po minutě, ale jenom proto, že mě to baví, a ne proto, že bych vyloženě musela. Ano, někdy si věci naplánovat musím, ale většinou to dělám jen tak, pro zábavu. Já vím, teď si asi řada z Vás říká, že jsem divná, ale kdo divný není?
Myslím si, že je dobré si zhruba říct, co se daný den budete učit, kdy uděláte ten a ten úkol a kolik tomu hodláte dát času. Může se totiž stát, že si nenaplánujete, kolik času chcete určité činnosti věnovat a čtyři hodiny na to se divíte, že jste nestihli to, co jste chtěli stihnout. A navíc, když si dáte na nějaké studium menší časový úsek, budete se ho snažit dodržet a tím pádem se budete více soustředit a více snažit.
To je tedy jedna věc. Plánování při studiu se skutečně vyplatí! Ale co v jiných oblastech? Podívejme se tedy i na tuto problematiku!
Představte si, že máte partnera/partnerku, dokončili jste studium na vysoké školea začali jste spolu bydlet. Vy jste si však vždy chtěli napřed vybudovat kariěru a poté založit rodinu. Chcete si udělat praxi a poté nastoupit do své první pořádné práce. Ale Vaše plány Vám zhatí skutečnost, že čekáte dítě, které jste samozřejmě neplánovali! Na co je Vám tedy ten Váš plán o kariéře? Na nic, jelikož do hry vstoupil nečekaný zvrat.
Mohla bych se tady rozepsat o dalších situacích, ale to by byl nesnesitelně dlouhý článek, a já Vás přece nechci unudit k smrti! Co si mimochodem o plánování myslíte vy? :)

Krásný podzim...

5. října 2014 v 16:40 | Kukka |  Ostatní :)
Pravdou je, že podzim ani zimu moc nemusím (což je smutné, vzhledem k tomu, že je teď budeme mít půl roku), ale když se udělá hezky a vysvitne slunce (jako například právě dnes), je to radost. Venku je 15°C, nebe skoro bez mráčků, ptáčci zpívají, a člověk by řekl, že začíná jaro (kdyby se ovšem nedíval na spadané listí a odlistěné stromy). A právě takové dny, které se tu a tam na podzim a v zimě objeví mi dají energii a chuť žít po těch všech ponurých, neradostných dnech. A jelikož vím, že si takových dnů musím co nejvíce užít, půjdu teď na zahradu se svým psem, budu shrabávat listí a přemýšlet o nesmrtelnosti brouka. A tak to mám ráda... Já, pes a krásná příroda s podzimní atmosférou, zalitá sluncem, kolem nás.

Vánoce, Vánoce přicházejí...

4. října 2014 v 15:12 | Kukka |  Ostatní :)
Ne, nedělám si legraci. Tento článek skutečně bude zaměřen na Vánoce. A především na dárky k Vánocům.
Můžete si myslet, že Vánoce jsou až za dva měsíce a že dva měsíce jsou dlouhá doba. Ale budete se mýlit, protože ty dva měsíce uběhnou jako voda! Tedy alespoň pro mě. Pořád musím dělat něco do školy (prezentace, pracovní listy a podobné ptákoviny) a připravovat se prakticky na každou hodinu. Takže když máme sedm hodin, na třech hodinách píšeme písemky a ve čtyřech zkouší, je to pěkný vopruz. Ale takové je studium na gymnáziu. Ne, nebudu si tady stěžovat, vždyť jsem na ten mučící ústav chtěla sama chodit!
Teď již ale něco k těm zmiňovaným Vánocům. Těším se na ně, a to hned z několika důvodů.
1) Rodina bude pohromadě, krásně si spolu popovídáme, posedíme nad štědrovečerní večeří a bude nám fajn.
2) Bude volno. Ano, volno! Sice nám ve škole zase dají přes prázdniny studia až nad hlavu, ale nebudu muset chodit do té strašné budovy! :)
3) Schánění a výroba vánočních dárků. Pro většinu lidí noční můra, pro mě zábava a odpočinek! ;)
4) Dostávání dárků. Už mi můj osm let starý mobil (ano, mám ho od druhé třídy, ano, je to NOKIA bez wi-fi, ano, je to strašný křáp) občas neslouží tak, jak by měl, a proto si na Vánoce budu přát nový mobil. Otec se mě už ptal, jestli chci iPhone. Yes! Ale před Vánoci mám také narozeniny a svátek, a já fakt nevím, co si přát jiného než ten mobil. Jsem tedy zvědavá, co mi moje příbuzenstvo uchystá za překvapení. Co si přejete k Vánocům vy? :)

Platonická láska

3. října 2014 v 14:54 | Kukka |  Témata týdne
Ách-tak na toto téma týdne jsem už dlouho čekala! Víte, poslední dobou nemám na blogování vůbec čas, a když bych si ho našla, neměla bych o čem psát. Ale tento týden je tu takové skvělé téma a tak jsem si řekla, že musím tuto příležitost chytnout za pačesy a něco k tomu napsat.
Platonickou láskou si procházím skutečně velmi, VELMI! často. Je to smutné, ale je to tak. Někdy se mi stává, že jdu po ulici a najednou vidím tak hezkého kluka, že jsem schopná se do něj "zamilovat" do deseti sekund. Podobné věci se mi ale nestávají jen na ulicích. Pravdou je, že většina mých platonický lásek je ze školy.
Možná, že zažíváte něco podobného, jako já. Teď se mi například líbí kluk pravděbodobně z maturitního ročníku. On po mně také pokukuje. Problém ale je, že se vůbec neznáme. Vždyť já si ani nejsem jistá, do kterého ročníku vlastně chodí! A další věc-dle mého názoru by bylo dost podivné si v mém věku (15 let) nabrnknout někoho, komu je 18. Tři roky nejsou v pozdějším životě moc, ale v pubertě podle mě je.
Jestli Vás ale zajímají zamilování do nějaké veřejně znamé osobnosti, typu "ten herec je prostě boží a slyšela jsem, že je to pěkný vtipálek" , tak Vám mohu poskytnout mé zkušenosti i z tohoto pole platonické lásky.
Byla jsem zamilovaná například do Jamese McAvoye, Sherlocka (myslím tím postavu, ne herce :), Davida Habluetzla (švýcarského snowboardisty) a do nespočet dalších (na které si už ani nevzpomínám :) .
Takže platonickou lásku prožívám téměř dnes a denně. A jak jste na tom vy? :)

Serafína-kniha, která zaujme

24. srpna 2014 v 18:04 | Kukka |  Knihy! :)
Jméno autora : Rachel Hartman
Název knihy : Serafína - Příběh draků
Nakladatelství : FRAGMENT, s.r.o.
Rok uvěřejnění : 2013

Nejdříve se zmíním, jak jsem se k této knize vlastně dostala. Mohla za to úplně obyčejná náhoda-před odjezdem na dovolenou jsem se zastavila v knihovně, abych si v Řecku měla co číst. Nevěděla jsem, co si půjčit a najednou mi padl zrak na Serafínu. Už jsem o ní někde četla, nebo snad viděla nějakou upoutávku a řekla jsem si, že bych to mohla vyzkoušet. Jakmile jsem začala knihu číst, zamilovala jsem se do ní a nemohla se od ní odtrhnout (má matka mě ale i proti mé nevoli od knihy odtrhávala).


Dále bych chtěla něco málo napsat k přebalu knihy, na němž si na první pohled všimnete tmavovlasé dívky, v jejichž očích se zračí strach. Daleko zajímavější mě však připadá zkoumat draka, který se nachází za dívkou a který-když ho neprozkoumáte detailně, je více než hrozivý. Jezliže jste ale tak jako já milovníkem zvířat, všimnete si, že je na tom drakovi přeci jen něco roztomilého. Nevím, jestli je to těmi zoubečky nebo snad hezoučkým pohledem...?



Ale teď už snad něco k obsahu knihy. Jde v ní hlavně o společném mírovém soužití draků a lidí, které má však po 40-ti letech míru značné trhliny. Lidé začnou nabývat nevraživosti k drakům, kterou k nim chovali před uzavření Mírové smlouvy. Serafína (hlavní hrdinka) se vůbec nenachází v záviděhodné pozici, jelikož je míšenka-napůl člověk a napůl drak a musí se před ostatními mít na pozoru...


Můj názor na knihu
Mám velmi ráda knihy napsané v ich-formě (děj vypráví hlavní postava) a této formy jsem se v Serafíně dočkala. Též musím velmi kladně ohodnotit hlavní hrdinku, protože je inteligentní, bystrá, všímavá a skutečně si nelibuji v postavách typu pubertální hloupá holka od vedle co se chová zcela nelogicky a stará se pouze o to, jestli si jí nějaký kluk všimne či nikoli. Takový charakter, myslím, v této knize budete hledat marně. Což se mi velmi zamlouvá! Dále si musím pochválit zajímavé snoubení fantasy příběhu s romantickými momenty-přesně tato kombinace mě totiž vyhovuje úplně nejlépe. Jediný zápor této knihy bych viděla v tom, že se asi prvních 50 stran nic moc nedělo. Ale nebojte se, poté se již děj rozjede a podle mě nebudete zklamáni! :)


Takže pokud na tom jste jako já (máte rádi dobrý příběh, nevadí Vám fantasy a draci a tetelíte se blahem, když je v knize nějaká ta romantická zápletka) tak tuto knihu vřele doporučuji! A neodpustím si poznámku, že na březen 2015 autorka chystá další pokračování.

Hvězdy nejsou moje hobby...

23. srpna 2014 v 15:19 | Kukka |  Témata týdne
Jak už nadpis tohoto článku napovídá, hvězdy a celkově vesmír mě nějak extra netáhnou. Je ale pravda, že když je nějaký meteorický roj, ráda ho sleduji a počítám, kolik těch "padajících hvězd" uvidím, abych můj počet mohla srovnávat s ostatními.
Toto téma týdne mě tedy moc nepotěšilo, protože po toulkách někde ve vesmíru rozhodně netoužím, dokonce bych řekla, že se toho i děsím. Nepřipadá Vám tak jako mě vesmír nekonečný, pustý a nepřívětivý? Představa, že se mohu někde toulat po hvězdách je pro mě něco jako temná noční můra.
Proto jsem tento článek nepojala jako nějaký sci-fi příběh o vesmírné lodi někde ve vzdálené galaxii a vymyslela způsob, jak se tomu vyhnout.
Někdo si může se zálibou ve volných chvílích představovat cestování vesmírem, já si ráda namísto toho představuji mé toulky po planetě Zemi.
Dnes tu sepíšu moje smyšlené cestování po kykládských ostrovech, krásném koutu Řecka (měla jsem tu čest navštívit a poznat jeden ostrov z tohoto soustroví a sice Santorini, který mě natolik uchvátil, že jsem si utvořila přání poznat i některé další kykládské ostrovy). Moje cesta by začala v našem hlavním, krásném městě Praze na Letišti Václava Havla, kde bych nastoupila na palubu letadla mířícího na největší ostrov Kyklád-Naxos. O Naxu se říká, že je nejůrodnějším a snad i nejzelenějším kykládským ostrovem. Po dobu mého celkem krátkého pobytu na tomto ostrově bych bydlela v hlavním městě ostrova-Chóře, s krásnou pláží. Ochutnala bych nějaké místní sýry, zvláštěpak ten, který se přidává do santorinského salátu a na ostrov Santorini se musí z Naxu dovážet. Dále bych prozkoumala krajinu ostrova, nejvyšší horu Zeus, pláže a úrodná údolí a vydala se zase na cestu-tentokrát bych se přemisťovala lodí. Mým dalším cílem by byl nedaleký ostrov Paros, kde bych se ale příliš nezdržela, prohlédla bych si jen hlavní město, navštívila pár pláží a tradičních vesnic a přesunula se na 1 kilometr vzdálený ostrůvek, Antiparos. Prohzkoumala bych nejznámější mořské jeskyně v Řecku a plynule, ještě týž den se plavila na zlatý hřeb mé cesty, a sice na ostrov Mykonos. Procestovala bych tento luxusní a pro Řeky velmi výnosný ostrov. Po poznání krás Mykonu bych vyrazila na ostrov Délos, ukrývající vzácné naleziště archelogických skvostů. Tento ostrov je považován za posvátný, protože podle legendy se tu narodil bůh Apollón a jeho sestra Artemis. Po oblídce těchto nádher z dob minulých bych se vrátila na Mykonos a letěla zpátky do rodné země. Toto všechno je ale jen snění. Nevím, jestli se to někdy promění ve skutečnost, ale ráda věřím, že ano!

Second part :)

10. srpna 2014 v 18:50 | Kukka |  Before I die
Dnešní "Before I die" se bude týkat věcí, které chci nastudovat, případně se naučit :) Doufám, že zvládnu aspoň jednu z těchto věcí :D

1. Přála bych se naučit uvařit něco více než jen špagety a míchaná vajíčka :) Už se na tom pomalu pracuje ;)


2. Japonština se mi už dlouho líbí a mám takový dojem, že je to jazyk, který má budoucnost. Takže bych se ho chtěla naučit... Uvidíme, jestli se k tomuto bodu někdy dostanu :)


3. Naučit se perfektně anglicky se stalo mým cílem již před nějakou dobou. Teď se snažím k tomuto vztyčenému cíli dostat

4. A od zvládutí anglického jazyka se dostáváme zase o úroveň výš. Láká mě studovat alespoň rok ve Spojeném Království :)


To je pro dnešek vše, jak vidíte, dnes jsem byla naladěna na učení :)

Kam dál